Jak se mi žije s cukrovkou

Mám diabetes I. typu (juvenilní, závislý na inzulinu) od svých 14 let.
Od začátku mi říkali, že cukrovka je vlastně "podmíněné zdraví" a mně se to stále potvrzuje. Diabetik může žít zcela "normálně" a nejen to, i spokojeně a šťastně.

Zvládla jsem bez problémů školu i pubertu, vdala jsem se, narodila se mi zdravá dcera, pracuji, věnuji se svým koníčkům a nemám dosud žádné "pozdní komplikace". Za to vděčím objevitelům inzulínu, svým rodičům (především mamince, která mi velmi obětavě vše usnadnila hlavně v začátcích a naučila mne dodržovat životosprávu), lékařům, technickému pokroku, dalším lidem kolem mne, kteří mají pochopení, a také určitě troše štěstí.

Dál už je to na mně - hlídat si životosprávu, hlídat si glykemie, ale moc se tím netrápit. :-)